Lidový kroj

Kroj kozácký

Lidové kroje patří ke kulturnímu bohatství a z etnografického hlediska jsou právě jižní Čechy bohaté na krojové zajímavosti, jež jedinečnou formou odrážejí dědictví našich předků.
Jihočeský kraj se skládá z národopisných oblastí Blata, Doudlebsko, Prácheňsko, Pošumaví, Kozácko.
Naše společnost Kovářovskétradice.cz prezentuje oblast Kozácka (Táborsko-Milevsko), kdy při vystoupeních třídního kroužku lidových tradic Kovářovánek i dalších aktivitách upozorňujeme na krásu lidového odívání.



Území Táborska a Milevska nazývaném též Kozácko patří k nejsevernější části jihočeského kraje a má ve svém krojovém stylu nejblíže k sousedícímu kraji středočeskému. V lidovém kroji je to zvlášť patrné a to zejména ve stylu výšivky.
Starší styl se objevoval v podobě drobných kvítků provedených červeným hedvábím na bílém lněném plátně střídmě doplněných našitými stříbrnými nebo zlatými penízky (flitry). Na konci první poloviny 19. století selskou módu na Táborsku plně ovládla unikátní bílá výšivka. Její pracnost a originalita spočívala v takzvaném „prolamování“, které se objevovalo na jednotlivých částech dívčího i ženského oblečení v pruzích, vlnovkách i různých květinových výplních. Bylo prováděno ažurovou technikou z vytahovaných a obšívaných nitek, kdy hotová práce posléze působila dojmem vzdušné krajky. Prolamováním ženy na Kozácku zdobily sváteční zástěry se šňůrkami, bílé dívčí sukně, šátečky do ruky i mašle (holubičky) na čepcích.

Ženský kroj
Košilka byla rovného střihu z jemného bavlněného plátna, kolem krku a rukávů zdobená jemnou vláčkovou krajkou. Na košilku se oblékala šněrovačka nepříliš hustě vyztužena kosticemi a zhotovená z tmavších odstínů modré, zelené, černé nebo tmavě červené. Zdobila ji barevná výšivka pestrým hedvábím nebo vlnou, doplněna malými stříbrnými nebo zlatými flitry. Vzadu bylo ozdobné šněrování, které se nerozvazovalo, neboť se šněrovačka šněrovala vpředu a přepínala „zubem“, zvláštní sponou ušitou ze stejné látky i podobně zdobenou. Ke šněrovačce bývaly našité „honzíky“, což byly válečky tvrdě vycpané senem, na nichž spočívaly sukně. Těch bývalo vždy několik, nejméně tři po třech metrech šíře, pěkně naškrobených a nažehlených, protože každá dívka i žena si zakládala na tom, aby byla pěkně košatá a sukně se jim při chůzi pohupovaly. Nezbytným doplňkem vdané ženy byl kratičký kabátek „špensr“, který dosahoval jen do pasu a vpředu se přepínal dvěma řadami knoflíčků. Byl zdobený na rukávech a širokém límci náběrou ze sametu a zlatými portičkami.

Slavnostní součástí dívčího kroje byla bílá sukně, kterou téměř do pasu zdobila prolamovaná výšivka. Ta se rozkládala v několika pruzích nad sebou a každý z nich měl podle šíře zvláštní název: cesta, silnice, had a podobně. Mezi nimi byly pak podkovy, trojlístky, růže, karafiátky a jiné drobné kvítky, jež byly všechny vyplněny výšivkou z vytahovaných a obšívaných nitek. Aby prolamování lépe vyniklo, byla poslední spodní sukně růžová, takže prosvítala. Vdaná žena nosívala sukni, které se říkalo „kytle“. Bývala ušita z polovlněné látky tmavších barev. Přes prsa se kladl trojcípý šáteček „kosička“, buď z tenkého plátna vyšívaný prolamováním, nebo též tylový, rovněž obdobně vyšívaný. Jeho postranní cípy se vpředu protáhly pod ozdobnou sponou na šněrovačce, vdané ženy jej zastrčily do hlubokého výstřihu svého krátkého kabátku.
Sváteční součástí kroje byla zástěra (fěrtoch) vyplněná bohatým prolamováním. Vzadu v pase se uvazovaly „šňůrky“, pruh bílé látky bohatě zdobený  výšivkou, jehož konce volně splývaly po sukni. Dívky a ženy nosívaly na hlavách malý čepeček s bílou "holubičkou" a černou sametkou přes čelo. Vdané ženy pak ještě přes čepeček uvazovaly bílý jemný šátek s vyšívaným zadním cípem. Tvrdě naškrobená holubička překrytá šátkem vytvářela dojem kozích růžků a od této podobnosti mohl být odvozen název "Kozačka". Doplňkem kroje bylo i několik řad českých granátů nebo sekaných červených mořských korálů, mezi nimiž se často leskly zavěšené dukáty, dále pletené bílé punčochy a nízké černé střevíčky.

Mužský kroj
Oblečení mužů se skládalo z těsných žlutých kožených kalhot "praštěnek", které byly pod koleny svázány řemínky "dutkami", na konci rozšířenými a ozdobně vysekávanými. Košile mívala několik záložek na prsou a pod límeček se uvazoval zpravidla černý hedvábný šátek, v novější době i šátek pestrý. Krátké vesty tmavých barev měly vzadu odstávající, do špičky přistřižený šos, který trčel jako kozí ocásek a je možné, že zavdal příčinu k názvu "Kozák". Ozdobou hlavy býval černý klobouk se širokou krempou, později nízké čapky "vydrovky". Punčochy nosili muži bílé nebo modré, nízké střevíce vystřídaly později vysoké černé holínky.

manželé Milan a Pavla Škochovi
Foto: Milan Škoch    

Použitá literatura:
Šotková, Blažena: Naše lidové kroje, jejich vzory, střihy a zpracování, Vyšehrad, Praha 1951
Langhammerová, Jiřina: Jižní Čechy, kraj - lidé - tradice, NLN s.r.o.,  Praha 2011